Bob Dylan / Pavel Lohonka
1.
Kdepak jsi byl, chlapče modrookej,
kdepak jsi byl, synku milovanej?
Klopýtal jsem v údolí dvanácti mlžnejch hor,
šel jsem a plazil se po šesti silnicích,
vkročil jsem doprostřed sedmi smutnejch lesů,
klečel jsem před tuctem mrtvejch oceánů,
byl jsem tisíc mil v útrobách hřbitova.
Ref:
Přiletí k nám, přiletí k nám,
přiletí k nám, přiletí k nám,
přiletí k nám zlej a krutej déšť.
2.
Cos viděl, můj chlapče modrookej,
cos viděl, můj synku milovanej?
Viděl jsem kojence, jak si hraje s vlky,
viděl jsem dálnici, kam nikdo nevyjel,
zelený stromy, jak z nich kapala krev,
plnej barák mužů s těžkými kladivy,
tisíce žvanilů s mlsnými jazyky,
slzy mý mámy pod hladinou jezera,
a ostrý meče v rukách malejch dětí.
Ref:
Přiletí k nám...
3.
Co jsi slyšel, chlapče modrookej,
co jsi slyšel, synku milovanej?
Slyšel jsem hrom, který před bouří varoval,
hukot vlny, která chtěla zatopit svět,
tisíce tamborů tu zprávu bubnovat
a nářek nemocných, nikdo je neslyšel.
Jednoho hladovět a mnoho se jich smát,
básníka s písní, jak umíral ve stoce,
hloupýho šaška, který se smál klaunovi.
Ref:
Přiletí k nám...
4.
Kohos potkal, chlapče modrookej,
kohos potkal, synku milovanej?
Potkal jsem dítě s mrtvým poníkem,
bílýho muže, jak vede černýho psa,
potkal jsem ženu s tělem v plamenech,
potkal jsem dívku, která mi dala duhu,
potkal jsem jednoho, láskou byl raněnej,
druhýho, co byl raněnej nenávistí.
Ref:
Přiletí k nám...
5.
Co chceš dělat, chlapče modrookej,
co cheš dělat, synku milovanej?
Půjdu zpátky, než spustí se těžký krupobití,
půjdu do hlubin lesa, kterej nám tu ještě zbyl,
půjdu k lidem, co ještě maj svý oči laskavý,
kde domov v údolí stal se jejich vězením,
kde kuličky jedu požírají potoky,
kde katova tvář je v něm dobře ukryta,
kde nocuje hlad a jeho duše zakřiknutá,
kde černá je vítězem a nula je nejvýše
a já to vykřičím, dokud budu dejchat,
na všechny kámoše z hory to zavolám,
než začnu se potápět, budu stát nad mořem,
pak teprv já budu svou píseň dobře znát.
Ref:
Přiletí k nám...
Ref:
Přiletí k nám...
