Petr Hannig / Jaroslav Šprongl
1.
Brácha, uličník, ptá se, kdy mu pokoj vyklidím,
chce být sám a já snad mám se vdát.
Hlášky tradiční slyším doma, slyším od lidí,
v uších mám tisíckrát: Máš se vdát!
Jenže holky, co se vdaly, říkají:
Nezměníš jen příjmení.
Leká mě to, leká, co mě vlastně čeká, co s tím?
Ref:
Mám se vdát? Mám se vdát?
Najít teď odpověď se zdá nejtěžší.
Mám se vdát? Mám se vdát?
Snad to čas za mě sám vyřeší.
2.
Mít už jeden kout, v něm ho denně čekat s večeří,
nebo spíš s partou svět objíždět?
Blýskat leštěnkou celý byt i jméno na dveřích,
být si blíž, má to kaz, ptám se vás!
Jedna vrtí hlavou, druhá souhlasí
a navíc vám musím říct,
otazník se klube, kdo by si mě vůbec měl vzít?
Ref:
Mám se vdát...
