tradicionál / neznámý
1.
Slunko nad obzorem zhasíná,
v červáncích už zmírá den
měkce les mě hladí vůní vřesu,
řeka tiše sní svůj sen.
2.
Rudá záře zvolna zhasíná,
noc se tiše plíží tmou,
v objetí už ztichlých lesů
šeptám píseň tajemnou.
Ref:
Na břehu sedím sám a zpívám,
do stříbropěnných vln se dívám,
že jsem poblouzněn,
že jenom sním, to vím.
Měsíc se do vln zvolna hrouží,
vlnka po vlnce marně touží,
narazí na břeh a skončí cestu svou.
Jak jsi krásná, ty stará řeko,
kolébko snů a nadějí,
měsíc už vyšel, slunko zašlo,
přece si domů cestu našlo
a já tě, řeko, nikdy víc nespatřím.
Vždyť ty jsi, řeko, má.
