Hudba: Antonín Hořínek / Text: Ronald Kraus
1.
Ze srubů, když bílý dým táhne údolím
a z listí do stromů stín jde spát,
v té chvíli se rozhoří lesní nádvoří,
pár větví do dlaní začne hřát.
2.
Bílý štiplavý dým oči ti zavírá,
bránu vzpomínkám, tvým dokořán otvírá.
V té chvíli se rozjasní, písně zpřekrásní,
s akordy něžných strun jdou si hrát.
Ref:
Léta se tajně vzpomíná, zatím, co oheň zhasíná,
na bílý dým, tajemnou noční krásu.
Vzpomínka letí před chatu, kde z listí náruč achátů
na dobrou noc dal jsem ti do vlasů.
3.
Skráně ti časem bílý dým stříbrem protká
a ten se s mládím ztraceným už nepotká.
Dál ať se táhne bílý dým tím naším mládím ztraceným,
ve vzpomínkách půjdeme večer spát.
