Hudba: Josef Stelibský / Text: Jarka Mottl
1.
Conchita pláče, Pedro se dneska žení,
proč právě ona, po jeho boku není?
Vrátil jí růže, které mu z lásky dala
a pak jí napsal, aby se taky vdala.
Ref:
Holahou, savana vzdychá,
ozvěnou zní píseň tichá.
Holahou, savana zpívá,
holahou, tak už to bývá.
2.
Mazlí se s růží, kterou on zrakem hladil,
nechápe dosud, proč ji tak bídně zradil?
Vždyť ještě včera zpíval jí barkaroly
a pak se divte, že ji ta zrada bolí.
Ref:
Holahou...
3.
O lásku žebral, o pouhý úsměv prosil,
dělal to vkusně, neboť jí dary nosil.
Conchitě k vůli v aréně býky skládal,
i do prasátka na nábytek už střádal.
Ref:
Holahou...
4.
V domě je dusno, na balkoně zas vedro,
kde jsou ty časy, když tu sedával Pedro?
Conchita pláče, až se s ní balkon třese,
tolik bolesti určitě neunese.
Ref:
Holahou...
5.
Sluníčko zašlo, loubím se smutek plíží,
Conchita cítí, že už se konec blíží.
Loučí se s růží, loučí se se svým bolem,
zatím co Pedro, tu svou si veze kolem.
Ref:
Holahou...
6.
Náhle si dupla, popadla vodu s vědrem
aby z balkonu rozloučila se s Pedrem.
Nechtějte vidět nevěstu ani Pedra,
když voda z vědra padla na jejich bedra.
Ref:
Holahou...
7.
Z prvního patra střemhlav se na ně vrhla,
věnec i závoj nevěstě s hlavy strhla,
popadla Pedra, nabídla mu své rámě,
za chvíli na to klečeli spolu v chrámě.
Ref:
Holahou...
8.
V domě je dusno, na balkoně zas vedro,
večer co večer sedí tu její Pedro.
Romance končí, Conchita štěstím vzlyká,
zatím co Pedro s babičkou hraje cvika.
Ref:
Holahou...
