Hudba a text: F. D. Skořepa
Rec:
Byl už podzim, všude kam oko pohlédlo zlátlo javorový listí a já se vracel sychravým ránem domů po pěti letech bojů pod vlajkou spojenejch států, po pěti letech válek, hrůzy a vraždění.
Hlavou se mi honily děsivý vzpomínky a já přemejšlel o tom, jestli na to všechno budu moct jednou zapomenout, jestli mám právo se ještě někdy smát.
Najednou jsem zjistil, že stojím. Stojím uprostřed vypálený indiánský vesnice a přede mnou v šatech posetejch ranami šavlí leželo malý ještě ubrečený indiánský děvčátko.
Poprvé v životě jsem měl slzy v očích, poprvé v životě jsem se styděl za svou zem, za lidi kteří nosili její znak a mluvili její řečí. Ne kvůli tomu děvčátku, ale brečel jsem nad tím, nad čím vším musí vlát vlajka mý země, na který lpí i tvá krev, malý ubrečený děvčátko z kmene Cheyenne.
1.
Čím voněl dým v tvým týpí, dívko z Cheyenne,
čí nůž zbarvil čerň tvých copánků?
Tady končí sny já vím, z jara zvonky vyklíčej
tam, kde brouzdal travou pár tvých opánků.
Bílý máš pléd, motýl do vlasů ti slét,
co ti říct, dívko z Cheyenne?
Máš v očích zášť, vždyť nosím stejnej plášť.
Odpustíš, dívko z Cheyenne?
2.
Pláčem umazaná tvář a víčka zavřený
a talisman co poví, kudy jít.
Že byl falešnej jen lhář, už víš a sevřený
ústa šeptají, že dýl jsi chtěla žít.
Ze zvonků věnce plíst, znáš v horách každej list,
poslouchej, dívko z Cheyenne,
krajem zní tamtamů chór, nebe obléklo si flór.
Usínej, dívko z Cheyenne.
3.
Až příjde někdo z vás tam do těch tichejch míst,
kde šumí jen říčka plná kamení,
tam, kde končí jezer hráz, uvidíš zvonky kvíst
a ze dvou kůlů kříže znamení.
Stůj, ona spí, jenom zlý o nás ví,
spoutaná dívka z Cheyenne.
Dej jí můj vzkaz, bude se jí dýchat snáz,
pozdravuj dívku z Cheyenne.
Pozdravuj dívku z Cheyenne.
