Hudba: Pravoslav "Sláva" Mach / Text: Vilém "Vilda" Sýkora
1.
Divoký Mac, byl jako drak,
byl jako lev, miloval krev,
úsměvy děv, hudbu a zpěv.
Měl zlé zvyky, dostavníky
přepadával, koltem mával,
prachy brával, pak si dával.
Jeho slabou stránkou byla Rosita,
která měla oči jako šmolku,
s tou měl tento krvelačný bandita
osm kluků a devátou holku.
Do re mi fa sol la si do.
2.
Rok už to má, nebyl doma,
dlouhá chvíle, proto čile
jel k své milé na kobyle.
V rodném ranči všechno tančí,
Macu, tobě, v této době
zrodilo se nové robě.
V očích smrt, vtrh v ložnici své Rosity.
Čí to dítě? Koltem před ní mával.
Jeho otec? Rosa šeptá: To jsi ty!
Vždyť jsi mě, ty chytrej, přece psával.
Do re mi fa sol la si do.
3.
Divoký Mac vzpomněl si, jak
tenkrát, jářku, sháněl Mařku,
bábu snářku, kořenářku.
Karty vzala, zamíchala,
máš mít dětí, jako smetí,
vidím zeti však prokletí.
Při desátém děcku otec zahyne,
proroctví své kořenářka vrká.
Divý Mac se diví proto: Jemine,
proč prý šerif včera natáh brka?
Do si la so fa mi re do.
