Hudba: Jan Rimon / Text: Miroslav Zikán
Kdo může být šťastnější, než jsme dnes my dva?
Celý svět se krásnější z vlastních oken zdá.
Proříváme velké štěstí, dostali jsme byt!
Ať si kdo chce zvoní, nejdem otevřít.
Hezoučké, jak ve škatulce, budem to tu mít.
Dneskanejsme doma, prosím, račte odpustit.
Ten, kdo takhle ruší, ať se hanbou rdí,
vždyť chudák zvonek, na mou duši, brzy ochraptí.
Sami si dnes vystačíme, chceme tu mít klid!
Na dveře asi dáme: Prosím, nezvonit!
