tradicionál / Vlastimil Marhoul
1.
Kdo ví proč to hříbě tak v lásce mám,
stádo mu zbloudilo bůhvíkam.
Ref:
Ať sníh či déšť padá tmou,
já a můj Doney Gal nesmíme snít,
stále dál cestou svou
já a můj Doney Gal musíme jít.
2.
V zádech už máme snad tisíc mil,
stále jen spolu jdem, neznáme cíl.
Ref:
Ať sníh...
3.
Až z nás jeden zůstane v klínu hor,
já ať to jsem a ne Doney Gal.
Ref:
Ať sníh...
