Hudba: Rudolf Zamrzla / Text: Karel Hašler
1.
Město čarovně krásné,
Venezia s nádherou svojí,
vy noce tklivé a jasné,
co vzpomínek se s vámi pojí.
Zní písně o kráse tvé,
Venezia, bez přestání
celý svět se tobě klaní,
tebe božským rájem zve.
Zde písně své jsem pěl,
písně horoucí lásky,
když jsem po rtech své krásky
se v žhavé touze chvěl.
2.
Nocí tajemné stíny,
když kladou se na tichých vlnách,
tu píseň mandoliny
se rozlévá po lagunách.
Co nocí v blažených snech,
ó, město ty zázračně krásné,
v svitu záře luny jasné
jsem tu prožil ve tvých zdech.
Zde písně své jsem pěl,
písně horoucí lásky,
když jsem po rtech své krásky
se v žhavé touze chvěl.
3.
Krásko, vyslyš mé přání
a procitni ze svého snění,
ó, vzbuď se, bych v rozeplání
tě zulíbal v opojení.
V mou náruč, krásko má, spěj,
hleď, měsíc jak v laguny svítí,
oblaž láskou moje žití,
v gondolu mou neváhej.
Ó, vyslyš prosbu mou,
hleď, jak hvězdy se rojí,
krásko, pojď v náruč mojí,
sic zemru láskou svou!
4.
Dej se láskou mou svésti,
již k tobě tak horoucně plám,
pojď se mnou v rozkoš a štěstí,
ó, pospěš, vždyť rád tě mám.
Pojď, krásko, v gondolu moji,
skloň hlavu svou na srdci mém,
nechť nás láska v jedno spojí
v opojení blaženém.
Ó, vyslyš prosbu mou,
hleď, jak hvězdy se rojí,
krásko, pojď v náruč mojí,
sic zemru láskou svou!
