Hudba: Sláva Kunst / Text: Otto Žebrák
1.
Seděl měsíc jako pecka nad Údolím Děsu,
když se parta Sonny Jacka přicourala k lesu.
A než sova houkla znova, oheň hořel tmou,
Sonny brnk na sladký dřevo a skuhral tu svou.
Ref:
Johohó johohó johohó, a tehdy stala se ta věc,
ze tmy vykročil neznámý cizinec.
Jenom ďábel ví, kde že se tu vzal,
a rovnou k ohni si to hnal, jé jé jé.
Hombre, šerif na to, máte divný móresy!
U čerta, hombre, ručím vám za to,
že všechno olovo hned do vás zavěsím!
2.
Jednomu by po těch slovech ztrnul úsměv na rtu,
hombre ale zřejmě vsadil vše na jednu kartu,
Plivnul na zem tak, že rázem slyšels trávu růst
a pak s klidem Angličana cedil koutkem úst:
Ref:
Johohó johohó johohó, šerife, kolty nechej spát,
nejsem přece skunk a chci ti radu dát.
Jseš na kytaru strašně bídnej hráč
a trsáš hůř než zelenáč, jé jé jé.
Hombre, šerif na to, ještě slůvko jediný,
u čerta, hombre, ručím vám za to,
že mě nerozpláčou ty vaše šediny!
3.
Hombre brvou nehnul ani, ukroutil si retku,
ledabyle prohráb dlaní šedejch vlasů špetku.
Dal si šluka a pak v rukách sladký dřevo měl,
vyplašený šerif Sonny lautr zkoprněl.
Ref:
Johohó johohó johohó, a tehdy stala se ta věc,
jako Pánbůh hrál neznámý cizinec.
Zpíval ostošest, přesně podle hvězd,
la la la la la la la, jé jé jé.
Hombre náhle dohrál, naposledy zazpíval
a pak zmizel tak, jak přišel,
ale náš táborák plál ještě dlouho dál.
4.
Sedí šerif jako pecka nad Údolím Děsu,
sedí Sonny v mokrejch keckách, hledí někam k lesu.
Houkla sova zas a znova, z ohně zbyl jen dým,
zde jsou marná všechna slova, víc už nepovím.
Ref:
Johohó johohó johohó, a z toho naučení měj,
když skunkem nechceš být, tak struny proháněj.
La la la la la, la la la la la la,
a zpívej, když ti slouží hlas, jé jé jé.
La la la...
Jinak jseš greenhorn, vem tě ďas,
jinak jseš greenhorn, vem tě ďas!
Cha cha cha cha! Včas!
