Hudba: Rudolf Friml / Text: Josef Odcházel - Karel Tobis - Václav Mírovský
1925
1.
Když se sklání noc, vše už jde spát,
měsíc kraj stápí v stříbrný šat,
v božské chvíli té, v blahý ten čas,
vždy všude touží po duši zas.
Ref:
Touhu svou a žár svěřuji nočním tmám,
snad zaletí též ozvěnou k sluchu vám.
Ó slyšte vše, co vám nyní dím ve zpěvu svém,
vždyť odpověď rozhodnouti má o celém žití mém.
Jestliže hlas váš odpoví, prosbě mé,
blaha plna zvím, že už mám štěstí své,
ráda vás mám a Bůh snad též dá,
abych v krátký čas mohla býti tvá!
2.
Ó, jak toužím k vám, jak vás chci mít,
kéž mohu s vámi na věky žít!
Ač se širý svět velkým snad zdá,
přec větší více je touha má.
Ref:
Slyšte teď, hlas můj svěřuji nočním tmám,
chyťte je v sluch svůj ozvěnou k sluchu vám.
Ó slyšte vše, co vám nyní dím ve zpěvu svém,
vždyť odpověď rozhodnouti má o celém žití mém.
Jestli že hlas váš odpoví prosbě mé,
blaha plna zvím, že už mám štěstí své,
vždyť rád vás mám a Bůh snad též dá,
byste v krátký čas mohla býti má!
3.
Když se sklání noc a kraj jde spát
oděný lunou v stříbrný šat,
velkou lásky moc, učíš se znát,
své srdce toužíš někomu dát.
Ref:
Modrou oblohou, ú...,
bílé mraky jdou, ú...,
Až píseň mou přinesou ti vstříc, poznáš z ní víc,
než co se já slovy někdy snad odvážím tobě říct!
Budeš-li dnes mít v srdci svém, srdce mé,
štěstí může být, i my dva najdeme,
hvězdička lásky snad k žití tmám
modrou oblohou zasvitne i nám!
