Hudba: Franta Korda / Text: Jenda Korda
1932
1.
Nemůžeš chtít o svém štěstí snít,
když ti jako ptáče kolem utíká.
Nemůžeš říct té, již není víc,
když ti duše pláče, všechno zaniká.
Ref:
Jasmíny mám, ty řeknou vám,
co duše skrývá, co nechci říci sám.
Jasmíny bílé, prožité chvíle,
daruji srdci do vínku a ve vzpomínku vám.
2.
Nemůžeš dát to, co máš tak rád,
tomu žití v sázku a pak sám tu stát,
nemůžeš dát té, jež nechce znát,
milé kvítí, lásku svému srdci lhát.
Ref:
Jasmíny...
3.
Totemu stín osadou se dlouží
a tobě se vrací ve vzpomínkách sen
o mládí tvém, co již není víc
od ohně zaznívá stará píseň jen.
Ref:
Jasmíny zas v ten letní čas,
v osadě staré svou vůní mámí nás.
Jasmíny bílé a mládí chvíle
daruji srdce do vínku a ve vzpomínku nám.
Poznámka:
3.sloka s refrénem není v původním Kováříkově vydání z roku 1932, je uvedena až v sešitě "Písničky do kapsy" z roku 1988.
