Hudba: K. M. Jíša / Text: Jiří Aplt
1.
Není přece možné všechno mít,
kdo je v dálce, touží doma být.
Já však šťasten jsem,
že dostavil se den,
kdy konečně jsem přestal snít.
Vidím stíny skal,
jak dříve jsem je znal,
už nikdy nechci odejít.
Ref:
Jdu z dálky víc než tisíc mil,
pod starou roklí je můj cíl,
vzdálenou ozvěnou stará píseň
zní na cestu mou.
A vzpomínky mou myslí jdou,
ty krásné dny už blízko jsou,
vzdálenou ozvěnou píseň má
se vrací modrou tmou.
Smutek lehce do tmy mizí,
vždyť tady nejsem cizí,
zde je úsměv mého mládí
a ten, kdo nezradí.
Můj krok je těžký únavou,
však splněny mé touhy jsou,
s doznělou ozvěnou
tam na konci cesty najdu náruč tvou.
