tradicionál / Stanislav Mareš
1.
Když v Laredu tenkrát jsem ulicí bloumal,
když v Laredu tenkrát jsem poprvé byl,
já kovboje zahlíd, byl přikrytej plátnem,
tím běloučkým plátnem, co studí jak jíl.
2.
Ať píšťaly kvílí a bubny v tu chvíli
ať zadrnčí v pohřebním průvodě mým.
Tam v údolí u nás mě přikrejte hlínou,
jsem mladičkej kovboj a chybil jsem, vím.
3.
Já na tobě vidím, že taky seš kovboj,
obrátí se na mě, já přicházím blíž.
Pojď, sedni si ke mně a poslouchej chvíli,
mám kuličku v prsou a umřu, však víš.
4.
Šest hazardních hráčů ať vezme mou rakev,
šest kovbojů zazpívá nad hrobem mým
a vemte mě na hřbitov, zahažte hlínou,
jsem kovboj a hodně jsem chybil, já vím.
5.
Ach, rodiče moji jsou v dalekým kraji,
vůbec nic nevědí o chlapci svým,
já v Texasu dal jsem se rančerem najmout,
jsem kovboj a hodně jsem chybil, já vím.
6.
Já v sedle si za chvíli navyknul pití,
já v sedle se těšíval na každej flám,
pak chyt jsem se party, co hrávala karty,
teď v prsou mám kulku a umírat mám.
7.
Šest veselých kovbojů ponese rakev,
šest nejhezčích dívek mě vyprovodí
a kytice růží mi na rakev dejte,
ať hroudy tak prudce mě neuhodí.
8.
A laso ať sviští a ostruhy chřestí,
pak se mnou se rozlučte zavejskáním,
mě do hrobu spustí a zahážou prstí,
jsem kovboj a hodně jsem chybil, já vím.
9.
Můj nůž a můj revolver pohřběte se mnou,
svý ostruhy na nohou v hrobě chci mít
a na víko rakve dej pálenky láhev,
ať mládenci můžou i v průvodě pít.
10.
Běž, přines mi pohárek studený vody,
svý vyprahlý rty bych si ochladil rád.
A než jsem se vrátil, už vypustil duši,
ta odešla k velkýmu chytání stád.
11.
Bubny drnčí v tu chvíli a píšťaly kvílí,
s pláčem když máme ho do hrobu dát,
my měli ho rádi, však takový mládí,
my měli ho rádi, ač chyboval snad.
Spirituál kvintet zpívá pouze sloky 1, 2, 4, 7.
