Hudba: Jan Rimon / Text: Miroslav Zikán
Cesta s cestou potkává se,
rozchází se poznovu.
Nejkrásnější ze všech zdá se
ta, co vede k domovu.
Ta nejkrásnější cesta vede domů,
tu nejkrásnější vůni má náš sad.
Kolikrát jsem tam ve stínu stromů
na svou milou čekal rád.
Jak hezké bylo do oblak se dívat,
když s veselou se písní skřivan vznes.
Nevím sám, jak tohle už je dávno,
všechno zdá se jako dnes.
Louky, stráně, potok v háji,
zrak se stáčí do dálek.
Všude mi tu rozkvétají vzpomínky,
jak kytička fialek.
Ta nejkrásnější cesta vede domů,
už v našich oknech usmívá se květ.
Jak je dávno, strašně dávno tomu,
že jsem tu šel naposled.
