Hudba: Pravoslav "Sláva" Mach / Text: Miroslav Jaroš
1.
Den byl jarní a já jsem šel po nábřeží,
všude samý květ a poupátko,
náhle vidím, jak vedle mne křepce běží
roztomilé, hezké děvčátko.
Hlava se mi zatočila v prudkém žáru,
když jsem zřel na její postavu
a teď sedím tiše vína u poháru,
kouzlím si v něm její představu.
Ref:
Má hezké oči, modré jako nebe,
vlasy jí září, jako slunce svit
a když se trochu pousměje,
tu s každým ihned zle je,
že ztrácí rozum, rozvahu i klid.
Má rudá ústa jako vlčí máky,
na bílých tvářích důlek drobounký,
na krčku znaménko má hnědé,
jím pány snadno svede,
vždyť živým obrazem je madonky.
2.
A tak jsme se potkávali potom denně,
po nábřeží když tak spěchala,
já jsem na ni hledíval vždy roztouženě,
ona se vždy pěkně usmála.
Jednou jsem si kuráž dodal, klobouk smekl,
ona usmála se poznova,
že jsem ten a ten, jsem jí pak slušně řekl,
ona na to Hela Taková.
Ref:
Má hezké oči...
3.
Druhý den jsem s ní měl schůzku na Petříně,
těšil jsem se jako nevím nač
a že mi čas utíkal tak hrozně líně,
měl mi nudu zkrátit přijímač.
Otevřel jsem radio a lidé, slyšte,
ozvala se zpráva Jobova:
Tady bezpečnostní rozhlas, haló pište,
hledá se Helena Taková.
Ref:
Má hezké oči...
...má hnědé,
jím pány snadno svede,
v hotelu pak jim krade portmonky.
