Hudba: Jiří Fořt / Text: Karel Sehnoutka
Koberec prérie dusot tlumí,
jen sedla vržou a vítr šumí.
A píseň pastevců ohradou letí
la la la la la la a volá, volá:
Mámo, máš tu děti!
1.
Ten domov náš je z hrubých klád,
jsou rozervány od bojů.
V ústrety, jako tolikrát,
nás vítá máma kovbojů.
2.
Svit stříbrný dal vlasům čas
a modro jezer očím vlil.
Údolím zvoní její hlas
a říká: Hoši, kde kdo byl?
Halalí, tak den co den,
vracíme se z pastvin domů.
Halalí, tak den co den,
těšíme se na svou mámu.
3.
Když s večerem pak zmlkne smích,
a máma řekne: Jděte spát,
ať šťastni zas jste na koních
a já vám přijdu zamávat.
Jipijou!
