Hudba: Antonín Hořínek / Text: Bohuslav Munzar
1.
Sám již dlouhý čas
žil opuštěn ve stínu krás
uprostřed šedých skal.
Snad byl spokojen,
nepoznal dosud lásky žen,
nikdy nemiloval.
Vůkol skály, les
a za horami v dáli kdes
ta, kterou nepoznal:
Ref:
Někdy však přece jen, toužil po lásce krásných žen
a častokráte marnou touhou žárnou lkal.
Objetí hřejivé, oči a tělo svádivé
si, nežli hvězdy zblednou, zlíbat jednou přál.
Jak byl by spokojen, splnil by se mu jen
života jeho dlouhý marné touhy sen.
S tím přáním uléhal, v sychravých nocích jím se hřál,
že přijdou časy, které nosí bol i žal.
2.
Skály zvětraly,
uprchlo mládí do dáli
a jemu zbělel vlas.
Stále sám a sám
pustinou bloudí zadumán
a večer, když den zhas,
písní truchlivou
z dálavy vyvolá touhu svou
a vzpomíná si zas:
Ref:
Jak někdy přece...
...však prchly časy, které nosí bol i žal.
