Hudba: Václav Pokorný / Text: Karel Kozel
1.
Jako malý hošíček, když jsem s dědou šel,
o zvířátkách pohádky vždy jsem slyšet chtěl.
Jednu z těch pohádek ještě dneska dobře znám.
Chcete ji znáti též? Dejte pozor, začínám!
Ref:
Když máti koza do města do trhu musila,
svým dovádivým kůzlatům vždy dobře radila:
(hvízdando)
Jen buďte hodné, dětičky, ať mohu klidně jít
a hleďte vrátka světničky co nejlíp uzavřít!
(hvízdando)
Vždyť zlý vlk tu obchází a já starost mám,
že vás před ním, mé děti, sotva ohlídám.
A proto, milá kůzlátka, vám říkám naposled:
Teď neotvírat nikomu, než sama přijdu zpět!
(hvízdando)
2.
Z povzdálí vlk poslouchal tohle kázání
a naděje pozbýval na ochutnání.
Až pak jej napadlo to, co stará pravda jest:
Kde síla nestačí, tam že více zmůže lest.
Ref:
A tak, zatím co kůzlátka si doma hrají jen,
pan vlk už přišel na nápad, jak dostal by je ven.
(hvízdando)
Pak tiše přijde před vrátka a lstivě mění hlas:
Už je tu zpátky maminka a mlíčko má pro vás!
(hvízdando)
Leč kůzlatům hlas mámy podivný se zdá
a z nich nejvíc odvážné potom povídá:
Ty nejsi naše maminka, ta hlásek má jak nit
a než se vrátí, nesmíme nikomu otevřít!
(hvízdando)
3.
Dvakráte vlk odešel s nepořízenou,
dál však štěstí pokoušel zas na zapřenou.
Kůzlátka si hrají, dál si hlavu nelámou
a velkou chuť mají rozběhnout se za mámou.
Ref:
A když vlk přijde potřetí, tak sladce mění hlas,
že kůzlata, co slíbila, hned zapomenou v ráz.
(hvízdando)
Zda otevřít, se hádají a kdo to je, se přou
a perou se a strkají, až vrátka otevřou.
(hvízdando)
Vlk rázem je uchvátí a hned je ten tam
a já z téhle pohádky poučení mám:
kdo maminku svou poslouchá vždy ochotně a rád,
na toho vlk si netroufá, ten může klidně spát.
(hvízdando)
