Hudba: Jiří Traxler / Text: Karel Kozel
1.
Tolikrát se mne ptáš, zda miluji tě.
Což mne tak málo znáš, mé velké dítě?
Jak mohu ti to říct, zde slova nejsou nic,
snad jednou láska má sama přesvědčí tě.
Ref:
Nevíš, nevíš, ach, nevíš,
hochu můj, že tebe ráda mám.
Nevíš, nevíš, ach, nevíš,
pamatuj si, že už nejsi sám.
Mám tě v srdci a v snech,
mám tě v myšlenkách svých,
jsi mé slunce, můj dech,
jsi můj pláč i můj smích.
A ty nevíš, nevíš, ach, nevíš,
hochu můj, jak tebe ráda mám.
2.
Všechno, nač se mne ptáš, je tak zbytečné,
když se jen usmíváš mé touze věčné.
Tvé srdce bláhové je však už takové,
že nedovede být za mou lásku vděčné.
Ref:
Nevíš, nevíš, ach, nevíš,
děvče mé, že tolik rád tě mám.
Nevíš, nevíš, ach, nevíš,
pamatuj si, že už nejsem sám.
Mám tě v srdci a v snech,
mám tě v myšlenkách svých,
jsi mé slunce, můj dech,
jsi můj pláč i můj smích.
A ty nevíš, nevíš, ach, nevíš,
děvče mé, jak tebe rád jen mám.
