Hudba a text: Jaroslav Jakoubek
1.
Na pavlači v květináči roste mi rozmarýn,
ale on mi, můj ty světe, asi ne a nepokvete.
Samozřejmě mě to hněte, nevím, co s ním.
Je snad vinna špatná hlína nebo ten stálý stín?
Marná sláva, marná snaha, ani vláha nepomáhá.
Dobrá rada je tu drahá, trápím se tím.
A tomu rozmarýnu dávám vinu,
že z prvního poschodí
chlapík, co by chodit mohl,
přec ke mně nechodí.
Uznejte, že skutečně mně
jako slušné slečně,
říct se mu to přece nehodí.
Ač je květen, nekvete ten rozmarýn rozmarný.
Zdá se mi, že víc než stínem
trpíme spíš oba splínem,
život je s tím rozmarýnem jednotvárný.
A proto na truc tomu rozmarýnu
koupiula jsem kapradí,
kapradí ta trocha stínu
určitě nevadí.
Ale přes řeči chlubné
kapradí tajnosnubné
rozmarýn mi sotva nahradí.
Zkrásněl by svět, kdyby vykvet,
splnila by se tím
i má touha málem věčná,
snad bych nezůstala slečna,
až by stočila se řeč na rozkvetlý rozmarýn,
potom zmizel by stín a se stínem i můj splín.
