Hudba: Vladimír Vodička / Text: Pavel Kopta
ze hry "Kdyby tisíc klarinetů" (1959)
1.
Z čista jasna kde se vzal, tu se
vzal a byl tu kousek po kuse
shon a křik, tak jako v cirkuse.
No ne, co to?
Vozy, prkna, látky a laťky,
dráty, lana, šrouby a matky,
zvěř a lidi, zmatek nad zmatky.
Teď jde o to,
zjistit, co se tady kuje,
co se vlastně připravuje,
ať nás někdo informuje,
jaký důvod ke zmatku je.
2.
Prohlásila prý jistá místa,
senzace že to bude jistá,
že se tam pouť veliká chystá.
No ne, co to?
Zítra prý se všechno roztočí,
až ti v tělě srdce poskočí,
až ti budou přecházet oči.
Teď jde o to,
mít dost času a mít kačky
na marcipán, na žvejkačky,
abys nešel domů plačky,
že jsi neměl na houpačky.
3.
Flašinet a buben s trumpetou,
střelnice a bouda s ruletou,
vivárium s želvou stoletou.
No ne, co to?
Zápasníci a Turek s medem,
jasnovidec, který ví předem,
co dovedem a co nedovedem.
Teď jde o to,
vybrat si, co máš nejradši,
vědět, na co kapsa stačí,
koupit si srdce nejsladší,
tomu srdci dát, co ráčí.
A s tím srdcem jít pak k domovu,
cestou najít starou podkovu,
čtyřlístek, pavouka a sovu.
To mi stačí.
