Hudba: Ludvík Podéšť / Text: Pavel Kohout
1.
Vzpomeneš si někdy na ten sníh,
jak byl náhlý, co ho tenkrát bylo!
ale moje ruce nemrazilo,
protože jsem tvoje držel v nich.
Víš-li ještě, co se stalo dál?
Jak ten snížek, veselý a hustý,
padal mezi nemluvnými ústy.
[: A jak na nich při polibku tál! :]
2.
Potom ale noční trolejbus
připlul hebkým peřím beze zvuku.
Stačilas mi sotva stisknout ruku.
Sníh bil křídly jako bílá hus.
Jak jsem si mohl slibovat,
že se domů ve tvých stopách vrátím?
Sliboval jsem, sliboval a zatím
čerstvý sníh už na ty stopy pad.
3.
Příliš mnoho spadlo potom hvězd,
příliš mnoho napadalo sněhů.
Zasypaly slovo, tvář i něhu.
Kde v nich najít stopy dávných cest?
Nové jsme už vyšlapali v nich
ty i já přes naše milé město.
Chci však vědět, zdali někdy přesto
vzpomeneš si na ten orvní sníh?
