Hudba: Kamil Běhounek / Text: Karel Kozel
Černé stíny halí město bílých lidí,
oči moje únavou už sotva vidí,
z dlouhé chvíle
sama sobě pro radost já zpívám jak z not.
Nevadí mi, že se tomu lidé smějí,
procházím se stejně pyšně po Broadwayi,
haudu judu.
Sama sobě pro radost jena zpívám jak z not.
Nad Manhattanem světla září a já jdu sama tmou,
stín padá zvolna do mých tváří, co je se mnou?
Bláznivě mi v rytmu jazzu srdce bije,
Harlem v dálce synkopuje melodie,
z dlouhé chvíle
sama sobě pro radost já zpívám jak z not.
