Hudba: N. E. Pearson / Text: Emil Knos
kolem 1940
1.
Cesta má přede mnou v dáli mizí,
každý krok v srdci mém zabolí,
zítra snad bude již všechno cizí,
nespatřím své krásné údolí.
2.
Oči mé nevidí, jak se stmívá,
nevidím vše, co měl jsem tak rád,
Dnes již vím, že jen jedna věc zbývá,
údolí svému sbohem teď dát.
3.
Proč se vždy za každým dnem noc vrátí,
proč se čas nyní nezastavil,
nemusil bych ti své sbohem dáti,
kdyby den dnešní na věky byl.
verze obměněná lidovým předáváním, autor textu neznámý včetně přidaného refrénu
1.
Cesta má přede mnou v dáli mizí
každý krok v srdci mém zabolí,
zakrátko bude mi všechno cizí,
nespatřím své rodné údolí.
2.
Oči mé nevidí, jak se stmívá,
nevidí, co jsem měl tolik rád,
jediné, co mi teď ještě zbývá,
rodnému údolí sbohem dát.
Ref:
Zavolám nashledanou, nashledanou,
nashledanou, rodné údolí.
Zavolám nashledanou, nashledanou,
při vzpomínce srdce zabolí.
3.
Proč se den za každou nocí vrací,
proč se čas na chvíli nezastaví?
Nemusel bych ti své sbohem dáti,
kdyby dnešní den navěky byl.
4.
Hodně rád vzpomínám na svého otce,
jenž se mnou prérií jezdíval,
jeho oči mě hřály tak mile,
když se jimi na mě podíval.
Ref:
Zavolám...
5.
Naposled, děvče mé, snad tě líbám,
modré dálky už na mě mávají,
naposled do očí tvých se dívám,
vidím jak toužebně volají.
6.
Projíždím údolím kolem ranče,
nikdo mě nevidí díky tmám,
těžký je, věřte mi, život psance,
který je zákonem sledován.
Ref:
Zavolám...