Hudba: Augustín (Gusta) Špaček / Text: Jan (Jenda) Korda
1.
Každý snad má něco, co ho těší,
o čem sníval, když byl ještě mlád,
žít jak putička, nemít koníčka,
za co by ten život pak měl stát?
Někdo těžko situaci řeší,
na zálibu nezbude mu díl,
ten problém již za mlada jsem vyřešil,
o sobotě mám vždy jeden cíl.
Ref:
Daleko, tam, kde řeka písně tiché zpívá,
ukrytý svůj maličký sroubek v lese mám,
všechny ty písně znám,
nevadí, že tam bydlím sám,
o můj malý hrad s každým chci se rvát,
já mám tu svou samotu rád.
Daleko, tam, kde řeka písně tiché zpívá,
večerem zlátne les a vůně luk jde k nám,
to všechno dávno znám,
přírodě zbožně naslouchám,
toho nikdy snad nechtěl bych se vzdát,
já mám prostě samotu rád.
2.
Kdo se zklamal, ten samotu hledá,
to už je tak odjakživa v nás,
najít tichý kout, tam zapomenout,
vnímat zvuky lesa plné krás.
Řeku hladí záře luny bledá,
smrčinou les voní, kdo chce víc,
srna když na koloucha něžně volá,
kdo by tomu kouzlu nešel vstříc?
Ref:
Daleko, tam...
Toho nikdy snad nechtěl bych se vzdát,
já mám prostě samotu rád.
