Hudba: Jiří Vácha / Text: Jiří Kovář
1.
Když slyším kytaru hrát, vzpomínám si častokrát,
na čas, kdy nezměrnou šel jsem ti lásku dát.
Já tolik žen měl jsem rád, bohužel akorát,
když jsem jim hrál, pod okny stál, někdo mi vynadal.
Ref:
Stojím zas pod oknem sám,
moře vody v botách mám,
o to vůbec nic, že prší, se nestarám.
Tolik lásky chci ti dát,
nechoď proto ještě spát,
čekám stále dále s deštníkem u tvých vrat.
Nebo snad spíš a nechceš již
s Juanem vzdát se lásky hrám?
Bez tebe sám domů jít mám?
Pohleď, jak z kytary vodu vylévám.
Když mne v blátě necháš stát,
přestanu tě milovat,
či mám pro tebe snad
sem varhany stěhovat?
2.
Zborcené kytary tón, vyšeptalý baryton,
pod okny zní mi jak chraptivý gramofon.
Však vím, že je to jen tím dnešním zatemněním,
že nejdeš ven splnit můj sen, než přijde nový den.
Ref:
Stojím zas...
...vodu vylévám.
Když však ke mně nemáš cit,
nechám toho všeho být
a jdu domů teď svou si
kytarou zatopit.
