Hudba: Alois Palouček / Text: Karel Bradáč
Je nádherná, vše sluší jí,
šestnáct je jí jak Julii.
Když na ni zírá, žasne ó,
mladičký, sličný Romeo.
V tom požádal ji o tanec
sám Tybald, vzpupný bratranec.
Romeo vzkřikne: Tybalte,
Julii mi tu nebalte!
Souboj a rána na čelist,
tři dny pak Tybalt nechce jíst.
Julie prchá, nastal shon,
Romeo za ní na balkon
a kříčí, láskou bez vůle:
Julie, krásná břehule!
Omámil ji nad míru,
chtěla ho jako v Shakespearu.
Rodiče rádi svolili
a svatba byla za chvíli.
Vzali se. K jejich neštěstí
jim nebránili ve štěstí.
Jí šestnáct je. A jemu zas
sedmnáct bude v tento čas.
Čas lásky prchá do dáli,
za čtrnáct dní se poprali.
Jak znějí zprávy partají,
teď už se jenom hádají.
Romeo křičí ve vzteku:
Já měl být z rodu Monteků!
Julie bolně hryže ret:
Náš táta měl být Capulet!
