Hudba: Kamil Běhounek / Text: Jaroslav Moravec
1.
Ptejte se mne cokoli, vůbec nic neznám,
když jsem chodil do školy, nudil jsem se tam.
Ve škole mne, ach běda, nudila každá věda,
díval jsem se radši ku hvězdám.
Dějiny, to je marné,
bývaly suchopárné,
ze všeho jen Kleopatru znám.
V kreslení já místo malování
kreslil jsem jen srdce bez ustání,
zeměpis mne vůbec nezajímal,
u svých lásek jsem jen dlíval.
A když jsem býval větší,
tu z hodin cizích řečí
uměl jsem říct pouze: Mám tě rád!
Více škola nemohla mi dát.
2.
Snad je jenom jedna věc, kterou dobře znám,
aspoň umím něco přec, školu v lásce mám.
Ze zpěvu, dámy, páni, já neznám noty ani,
znám však z tvého hlasu každý tón.
Z počtů jsem pouze věděl,
že když jsem s tebou seděl,
hvězd na nebi bylo milion.
V krasopisu pozor jsem si dával,
když jsem tobě sladký dopis psával,
z fyziky jsem elektřinu měl rád,
proto líbal jsem tě tenkrát.
V chemii spal jsem pouze,
o tobě snil jsem dlouze,
znám jen vzorec LÁSKA,
znamená, že ty jsi láska má.
