Hudba: Václav Pokorný / Text: Jiří Mládek
1.
Tak nějak divně vždy mě srdce bolí,
když struny větru začnou z dálav hrát,
když unisono deště šumí metropolí
a v kroky naše klimpá jeho pád.
Zní jeho rytmus písní v našich srdcích,
říkáš mi v tanci kapek: Mám tě rád!
Bloumáme spolu po bulvárech spících
a jen náš krok zní tiše po ulicích
a jenom liják šlehá do fasád.
Ref:
Šumění deště je písní mou,
šumění deště mne opíjí,
šumění deště nad mou hlavou
je stafáž pro mou melancholii.
Šumění deště mi zpívá slow,
šumění deště je arií,
šumění deště nad dálavou
je marnou a bláhovou mánií.
Deštivou nocí když kráčím s tebou,
nejhezčí svůj den prožiji,
vanutí větru je modlitbou,
cinkání kapek jemnou melodií.
V šumění deště dva lidé jdou,
šumění deště je opíjí,
šumění deště s večerní tmou
je pro mě milostnou alchymií.
2.
Když přijde podzim a když mlžné hávy
jak rubášky kryjí obnaženou zem,
když plane víno psí jak oheň popínavý
a těžké mraky plynou obzorem,
když do mých oken vítr bije prudce
a cvrčky deště drnčí jejich sklem,
vždy srdce mé se sevře v sladké muce
a toužím s tebou bloudit ruku v ruce
a deštěm zpít se jako krásným snem.
Ref:
Šumění deště...
