Hudba: Jára Beneš / Text: Václav Mírovský - Václav Špilar
z operety "U svatého Antoníčka", 1932
1.
S osudem kdo chce si hrát, ten se nesmí nikdy bát,
neboť kdo se bojí, nesmí do lesa.
Kdo má srdce tuláka, toho vždycky přiláká
moře oblaků a modrá nebesa.
Zapomenout na všechno, co je pod náma,
podívat se na ten svět vzhůru nohama.
Letec řekne děvčeti, když je vezme v objetí,
když mu sbohem dává, nežli odletí.
Ref:
Děvče, pojď, tak rád tě mám,
ty jsi můj talisman pro štěstí.
Vždyť ty víš, že když tě mám,
vše se mi, děvče mé, poštěstí.
Když ty spíš, tu já letím jak ten pták
vzhůru do oblak bez tebe.
Vždyť ty víš, že letec ten, dívko má,
vždycky blízko má do nebe.
Děvče, pojď, tak rád tě mám,
ty jsi můj talisman pro štěstí.
Vždyť ty víš, že když tě mám,
vše se mi, děvče, poštěstí.
Kdybych snad někdy přece k zemi pad,
odpusť, že nemoh jsem jsem ti sbohem dát.
2.
Moje milá, neplakej, osud není jinakej,
na to už si musíš umět přivyknout.
Dnes jsem tady, zítra tam, někdy s tebou, nekdy sám,
letec volný je a nechce žádných pout.
Když mne motor zavolá známou písni svou,
všechno člověk zanechá někde za sebou
a když letím dolů zpět, zdá se mi zas hezčí svět
a hned říci spěchám dívce jako květ.
Ref:
Děvče, pojď...
