Hudba: Sláva Eman Nováček / Text: Václav Špilar
Slýchával jsem často, že jen jaro je čas lásky,
když se halí do zeleně háj.
Milenci že ruku v ruce chodí na procházky,
když fialky kvetou a je máj.
Já však, přiznávám, názor jiný mám,
že to vždycky pravda není,
to jsem poznal sám.
Tenkrát padal zlehounka sníh
a třpytil se ve vlasech tvých,
jak v pápěří se ztrácel svět
a já tichou ulicí tě mlčky domů ved.
Tenkrát byla zima a mráz,
i měsíc se choulil a třás.
Jen úsměv tvůj tak krásně hřál,
když nám vítr mrazivý svou píseň notoval.
Já, bohudík, už jsem poznal mnohokrát,
co kouzla mají v sobě oči děvčete,
já dobře vím, že když někdo má tě rád,
i za mrazivé noci růže rozkvete.
Tenkrát padal zlehounka sníh
a třoytil se ve vlasech tvých,
jak pápěří se ztrácel svět
a já tichou ulicí tě mlčky domů ved.
