Hudba a text: Vladimír "Mirko" Vostrý
píseň osady "Údolí netopýrů", 1932
1.
Vítr skučí, moře hučí,
trojstěžník se divým letem k cíli žene, jako běsem štván.
Na svém místě, mužně, jistě,
pevným hlasem loď svou řídí chladným peklem starý kapitán.
Ref:
Spi už, netvore prokletý, my se ti nedáme,
marně žádáš své oběti, my strachu neznáme.
V dáli nám maják zasvitne, vysoko nad vodou,
naděj nám novou poskytne, pak přijdeš o kořist svou.
2.
Lodí zmítá bouře lítá,
dva stěžně jak stéblo padly, hlavní, ten však nezlomí už nic.
A na zádi kamarádi
se zaťatou pěstí hledí v moře jakoby mu chtěli říct.
Ref:
Spi už...
3.
Marná byla naděj, síla,
loď se tříští o skalisko, hlubina svou náruč otvírá.
Pak vše zmlklo, kolem mrtvo,
v hlubinách kdos tichým hlasem o svém žalu moři povídá.
Ref:
Spi už, netvore prokletý, dostal jsi, co jsi chtěl
marně nežádals oběti, osud nás neslyšel.
V dáli nám maják zasvitnul vysoko nad vodou,
pozdě nám naděj poskytnul, už dostal jsi kořist svou.
