Hudba: Alexej Fried / Text: Helena Philippová
Ze hry "Slavnost v Harlemu" (1961)
Jednou mi padl do tváře
z jabloně kvítek zrůžovělý
a tak se hezky odrážel,
že bílé děti mi barvu pleti záviděly.
To se tak často nestává,
že na nás bílé květy padnou,
spíš na nás padne únava
a tatínek pak říkává:
Než černou kůži, raděj žádnou.
Lalalala, houpy houpy hou,
hajej, malá, houpy houpy hou.
Panenka moje růžová
má hebké tváře, zlaté vlasy
a když ji někdy pochovám,
své modré vždy zavírá si.
Pročpak asi?
Když ji tak někdy políbím,
zavírá oči jak jen může.
Asi se jí nelíbí
mé černé vlasy, černé oči,
černá barva mojí kůže.
