Petr Kareš
1.
Na své cestě do Cordoby
potkal jsem dvě hezké vdovy,
rudé měly rety, v rukou kastaněty,
o lásce že prý mi poví.
Tančily fandango žhavé
pro srdce mé nedočkavé,
v očích jim divoký oheň hned plál,
a já se sám sebe ptal.
Ref:
Které mám srdce dát,
která hezčí je, kdo mi to poví?
Obě mám stejně rád,
obě krásné jsou vdovy z Cordoby!
2.
Že splním rád každé přání,
řekl jsem jim bez váhání:
Zatančím bolero a budu torrero.
který všem strach nahání.
A kdyby chtěly dle zvyku,
jel bych na divokém býku,
zkrátka, že všechno dám, když bude má,
ta první nebo druhá.
Ref:
Které mám...
3.
Pak nesměle jsem se tázal,
abych rozmluvu navázal,
kdyby si přály snad, že bych měl obě rád,
já bych to už dokázal.
Vdovy mi řekly však: Ba ne,
tak to nejde, milý pane,
vybrat si jednu z nás, teď je na vás,
já ptal se bezradně zas.
Ref:
Které mám...
4.
Staré už přísloví praví,
že jenom ten je muž pravý,
kdo pravdu jedině zná hledat ve víně,
vdovám jsem pil na zdraví.
Víno mi v ústech jen sládlo,
za cgvíli tělo mé zvládlo,
než jsem si vybrat moh, tak už jsem spal,
a zpíval ze spánku dál:
Ref:
Které mám...
5.
Když jsem se probudil ráno,
řekl jsem si: Už mám vyhráno,
já vezmu si radši, tu která je mladší,
s tou bude víc mně přáno.
Marně jsem hledal však vdovy,
zbyl mi jen lístek se slovy:
Kdo v lásce, seňore, dlouho váhá,
nakonec vždy prohrává.
Ref:
Které mám...
