Hudba: Leopold Korbař / Text: Jaroslav Moravec
1.
Když se dva lidé loučí, šátkem si mávají
a to značí, že sbohem si dávají.
Jsou-li dvě srdce blízká náhle na rozcestí,
tu šátek mluví tiše a s bolestí.
Ref:
Vlající šátek mluví o lidském loučení,
když srdce drahé pro slzy samé už víc vidět není.
Vlající šátek bílý je poutem posledním,
v něm srdce celé je rozechvělé a v dál odejde s ním.
Zůstaň tam jen chvíli, si člověk tak myslívá,
však pouze šátek bílý se toužebně usmívá.
Vlající šátek mluví, že daleká je pouť,
že srdce lidské je nepraktické, nedá zapomenout.
2.
Šátek vlaje a tančí v dáli lehce jak dým,
člověk myslí si: Snad doufat ještě smím.
Ví, že vlající šátek známka je jediná,
že bytost lidská na druhou vzpomíná.
Ref:
Vlající šátek...
