Hudba: Jiří Traxler / Text: Karel Kozel
1.
Když se lidé rozejdou, nemají si co říct.
Třeba bylo málo slov, vzpomínek přec je víc.
Každému přijde chvíle snad,
kdy sám sebe se bude ptát.
Ref:
Co platno vědět, že byl to jen klam,
jdou se mnou vzpomínky jako stín.
Co platnou myslet, že zůstanu sám,
když přec jen v nitru svém nevěřím.
Marně říkám si, že vzpomínky lhou,
srdce mé se přelstít nedá
a dál hledá lásku svou.
Co platno věřit, že zapomínám,
jdou se mnou vzpomínky jako stín.
