Hudba a text: Kocourkovští učitelé
Na tý louce s topoly, když pan Hašler dovolí,
v ranní páře při kytaře pásl Janko tri voly, tri voly,
a z té naší lásky zbyly jen ty grundle v Podolí.
Já mám v levém oku skoro čtyři dioptrie
a v tom pravém zase pro parádu cink!
A proč a nač? Cožpak to vím?
Protože jsem z Kutné Hory koudelníkův syn.
A proč a nač? Cožpak to vím?
Protože jsem z Kutné Hory koudelníkův syn.
Na koníčka si vyskočím, za chvíli budu dole,
protože jsem vycvičenej v tom jízdním Sokole,
protože jsem vycvičenej v tom jízdním Sokole:
Zdař Bůh!
Na tom pražským mostě vítr fouká sprostě,
kašel Živou potírejte, obuv Baťa noste,
ona se vám zazelená, ale neporoste.
Chodíval k nám, chodíval od berňáku písař,
měl na hlavě buřinku, jmenoval se Kebrle.
Červený, kule, žaludy, zelený,
to je moje potěšení, těšení,
jen když jsou správně zelený.
Když já mám krále od esa, od esa,
tu moje srdce zaplesá, zaplesá,
hned si jdu zahrát gotesa.
Moje teta, tvoje teta, je teta,
to je ta teta prokletá, prokletá,
když je projetá labeta.
Měla jsem milého od neštovic,
on jest mi uletěl do Vršovic
a tam skrz ty neštovice
dal si tam na Hromnice o dvě více,
a tam skrz ty neštovice
dal si tam na Hromnice o dvě více.
Když jsem já ty osly pásal, řekl jsem si: to je ta
naše stará česká píseň, s tou bych moh jít do světa,
naše stará česká píseň, s tou bych moh jít do světa.
Sedm let jsem se s ní mořil, nežli jsem ji upravil,
a tak jsem se skrz ty osly v celém světě proslavil,
a tak jsem se skrz ty osly v celém světě proslavil.
Tluče bubeníček, tluče na buben,
čtvrtý měsíc v roce vždycky je duben.
Potom přijde Křesomysl, Mnata, Vojen, Nezamysl,
načeš přikluše kněžna Libuše.
Bývali Čechové ovčáci, čtveráci,
pívali Čechové strdí a med.
Pívali až do rána, do rána,
rosa na ně padala, padala.
Dneska muži i ženský, i ženský,
pijí pouze pivo plzeňský.
