Hudba: Vilda Sýkora / Text: Antonín Nývlt
1931
1.
U Zborova na vršíčku
vidět je na nebi jedinou hvězdičku,
hvězdičko má.
Však hvězdička již zhasíná,
na tebe, holčičko, srdce mé vzpomíná,
Zdeničko má.
2.
Jak rád bych chtěl být u tebe,
zlíbat je tisíckrát na cestě do nebe,
Zdeničko má.
Tvá dušinka jak to ptáče,
letí již k nebíčku a mně je do pláče,
dušinko má.
3.
A tobě jen na památku
pomněnky zasadím na naši zahrádku,
Zdeničko má.
Až rozkvete ta kytička,
zlíbám ji nastokrát jako tvá očička,
květinko má.
4.
U Zborova, tam v zákopech
s klekáním doznívá na retu tichý vzdech,
dceruško má.
Proč mi tě jen pánbíček vzal?
Vždyť jsem tě, děvčátko, nadevše miloval,
Zdeničko má.
1.hlas:
2.hlas:
A takto zní dvojhlas:
