Hudba: Jiří Voldán / Text: Václav Mírovský - Václav Špilar
parodie, 1930
1.
Na vlnách Vltavy od Chlumce k Zbraslavi
pluje loď po proudu, je celá od čmoudu.
Námořník na vandru, opřený u klandru,
na milou si vzpomíná u komína.
Namočí občas v lahvi piva své licousy,
zadumán smutnou píseň zpívá si pod vousy:
Ref:
Marion, až moje loď zakotví,
budem mít pospolu dětiček jak koroptví.
Zlíbám tě horkým pyskem tam někde blízko jezu,
hodinky s vodotryskem ti přivezu.
Marion, pro tebe bych, Marion,
byl stavu desetkrát oběhnout stadion.
2.
Brzy pak ved si on z veselky Marion,
vzal si ji za ženu, bydleli v Edenu.
Z něj se však mrzout stal, osud s ním šmodrchal,
zanedlouho něžný cit z něj vyprchal.
A tak než rok se s rokem sešel, pil kmínku zas,
doma když sako na zeď věšel, zněl jeho hlas:
Ref:
Mařeno, už zas nemáš vařeno,
už jsem tě moc dlouho nepřehnul přes koleno.
Jen mlátíš rudým retem, pořád tě jazyk svrbí
a sháníš u hokyně nové drby.
Marion, ty máš řečí milion,
kdo to má poslouchat? Zavři ten amplion!
