Hudba: Sebastian de Yradier / Text: J. V. Šmejkal
1941
1.
Až svou zádí loď se k Havaně otočí,
budou plakat pro mne tvoje černé oči.
Černé jak vrak lodi, co k nebi z moře ční,
černé jak mé lásky mantila smuteční.
Ref:
Ach, tisíckrát běda tomu, co moře schvátí,
buď v milosti Bůh těm, kteří se nenavrátí.
Proč pláčete, oči, proč srdce pro mne kvílí,
když na okno, Chito, holoubek sed ti bílý?
Zaplaš myšlenku zlou! V něm vždyť duch můj se skrývá,
za mne oči tvé i rety zlíbá, ty splať mu lásku mou!
Nedej venku mu stát, čti jen, v očích co skrývá,
vzpomeň, až za mne rety tvé zlíbá, jak jsem tě míval rád!
2.
Vzpomeň, až pak budu od tebe světa lán,
jak nám ruce vázal padre karmelitán.
Štolou jak je vázal bělejší snad než sníh,
když nám k svatbě hráli andělé v nebesích.
Ref:
Jen vzpomínej, až se za obzor loď má ztratí,
buď v milosti...
3.
Do dvou let, když k nám se v Havanu nevrátím,
ví Bůh, na dně moře na věky že už spím.
Potom dej mši sloužit za spásu duše mé,
potom najdi sobě potěšení nové.
Ref:
Však vzpomínka na mě přece tě někdy schvátí,
buď v milosti...
