Hudba: Sebastian de Yradier / Text: Karel Balling
1931
1.
Kdo z vás, když se dívá upoután moře hrou,
kdo ví, kolik štěstí pohřbila písní svou,
kdo ví, kolik žalu nesly již vlny v dál,
kdo ví, kolik lásky nad nimi vítr svál?
Neznámo nám se v neznámo moře vrací,
co sobě vezme, pro svět se navždy ztrácí.
Co duší moře hýčkala náruč měkká,
kolik jich ještě na lodi na ní čeká?
Ref:
[: Moře, pohádko má, moře, vidino snů,
moře záhadné, náruč tvá svádí,
touho mých mládí dnů. :]
2.
Když vír krouží vlnou lačný jak dravý pták,
tu chví se i plachty, vypjaté do oblak
a tříšť vln když v bouři zdvíhá se jako hráz,
pak tvůj život v mysli zpovědí letí v ráz.
Všechny tvé lásky vzpomínka zas ti vrací
ve chvíli, kdy se života příslib ztrácí.
Co duší moře hýčkala náruč měkká,
kolik jich ještě na lodi na ní čeká?
Ref:
Moře, pohádko...
